Kdysi kdesi prý jakýsi téměř kučeravý, téměř úplně vyhladovělý téměř vypelíchaný a téměř slepý kondor pomalu, ale jistě a téměř neslyšně s dosti častými přestávkami na kompletně smradlavými bezdomovci posraný veřejný záchod letí nad rozkvetlou měsíční planinou k téměř krajně neoblíbenému téměř umučenému potroublému šuldovi Batrachovi na zkaženou dršťkovou polévku z prasklého pytlíku s gumovým makovým rohlíčkem z Alberta nedaleko odsud, téměř šťavnatou téměř snězenou sedmichodovou večeři od Babici a téměř dvoukilový čokoládový zákusek se stále nádherně našlehanou plesnivou šlehačkou a velmi růžovým marcipánem i s tmavomodrou nahatou marcipaní s krajkovým kloboukem s oranžovými marcidětmi k okamžitému sežrání od překrásné, fousaté, chlupaté, bohužel cudné finské tuleně s českou šálou s poblitými třásněmi a nedokonale vychlazený bílý rum a téměř černé rasistické pivo a otrávenou prvotřídní druhořadou de lamuxe savokenu classic od jinxyžel ještě stále nezletilého a kupodivu zatím tulení ani tuleněm ani tuleňátky nezneužitého Hyper SveTRa na nenažraném téměř rezavém ani trochu škaredém,
ale ani hezkém mizerném plotě s vypadenými prkny při téměř vyhaslých téměř explozivních zářivě barevných, jako Liger smradlavých vonných svíčkách od velmi milé malé utahané Stázi z nechutně dalekého, údajně neexistujícího Makra.
Takže už to přešlo do osobní roviny?