Inu, bylo to tak... DanDan si poblíž jistého kopečku otevřel hospodu, v níž čepoval pivo ze svého místního minipivovaru (podle tradičního receptu z 15. století, nalezeném na půdě u jeho babičky). I všemožní zvědavci, ochutnávači, pijani i pijáci, začali jevit o tuhle malou hospůdku zájem. I když se to nezdálo, pivo všem zachutnalo. Bylo příjemně hořké, ale zároveň nebezpečně pitelné. Obsahovalo důležité vitamíny A, L, K, O, H, O, L, vše bylo příjemně propojeno a cena byla lidová. V hospodě navíc fungovala výtečná kuchyně, takže hostů bylo víc a víc, prostory se musely rozšiřovat, varna zabírala více a více místa, alkohol postupně otupoval mozky popíječů.
V té nestřežené chvíli, kdy bylo nejvíce veselo a dopadla kosa na kámen, a kdy všichni zapomněli, že nějaký kopec vůbec existuje... DanDan využil příležitost, kdy na kopci nikdo nebyl... Nejprve si vzal pár soudků, sestoupil na kopec... A kopec byl jeho.