Kategorie: slovní hra, blufování, dedukční hra
Počet hráčů: 3-8 (i když maximální číslo se dá i nafouknout)
Herní doba: 15-45 minut
Autoři: Thomas Dagenais-Lespérance, Fabien Fulchiron & Manuel Sanchez
Rok vydání: 2018
Zpracování: kartonové stavce, papírové kartičky, papírový sešit, plastové přesýpací hodiny
Cena: cca 500-650,-
Vydavatel: Asmodee, ADC Blackfire Entertainment, Lavka Games, Portal Games, česky Tlama games
Link na mbg: Decrypto
Decrypto je další z kupy her, které postaví kamarády proti sobě ve snaze být tím, kdo lépe ovládá... slova. Navíc ale se zajímavým principem dedukce soupeřových slov.
Uprostřed stolu stojí dvě zástěny, které mají každá čtyři červené fólie jakoby průzory. Do těchto průzorů zasunete karty slov, které nejsou normálně vidět, až pod červenou fólií tam uvidíte jedno slovo. Hrají dva tými proti sobě. V týmu se v každém kole vybere jeden šifrátor, neboli zadavatel, a zbytek se stává hadající skupinou. Šifrátor si lízne šifrovací kartičku. Na ní je třímístný kód - např. 3.2.4 - Jednotlivá slova v průzorech odpovídají číslům 1 až 4. Vytáhnutý kód znamená, že váš tým musí uhádnout tato slova v tomto pořadí. Slova v průzoru ale vidí všichni, hraje se to tedy tak, že šifrátor na přiložený papír napíše tři nápovědy, jednu ke každému slovu. To dělají oba týmy zaráz. Až první šifrátor vymyslí svoje nápovědy, otočí přesýpacími hodinami pro soupeře, aby někdo zbytečně dlouho nepřemýšlel. Po odhalení se zbytek týmu musí rozhodnout v jakém pořadí chtěl šifrátor slova nabídnout = podle kartičky. Nápovědy šifrátorů se vždy čtou nahlas, ty si pak píšete do onoho papíru a to i nápovědy soupeřova týmu. V prvním kole je cílem pouze uhodnout svůj vlastní kód. V druhém kole už začíná ta pravá sranda. Po té, co noví šifrátoři napíší své nápovědy, začíná lovení kódu. Šanci na uhodnutí kódu totiž mají vždy napřed soupeři.
Hra totiž končí v jednom ze dvou případů. Buď jeden tým dvakrát uhodl kód soupeřům, nebo jeden tým dvakrát neuhodl svůj vlastní kód. Odhadněte soupeře a vítězíte. Zmatkujte ve vlastním týmu a prohráváte. Je to v podstatě závod, ve kterém se snažíte být co nejméně nápadní, ale zase ne až tak moc, abyste si pod sebou nepodřezali větev, a zároveň doufáte v chybu soupeřícího týmu, resp. v podobnost jejich nápověd. Uhodnutí soupeřova kódu se značí ziskem černého žetonu. Neuhodnutí vlastního kódu se značí ziskem bílého žetonu.
Jak jsem říkal, nápovědy i soupeřova týmu si píšete do listu a tak vidíte, co bylo za nápovědy minulá kola. Po hadání kódu se dozvíte i správný kód, takže i když jste s hádáním neuspěli, tak si nápovědy zařadíte na správná místa (ty která šifrátor zamýšlel). V tom je krása toho hádání soupeřova kódu. Vy nikdy nezjistíte, jaká tam mají slova. Vy jenom víte, jakými nápovědami se k nim snažili dobrat a na vás je vždycky za úkol novou nápovědu přiřadit správně k ostatním nápovědám z kol minulých. Pokud například u prvního slova máte nápovědy okno, dveře a vrata, tak čtvrtá nápověda dům zde až moc očividně sedí. Proto je nutné nápovědy vymýšlet z vícero úhlů, například tunel, vánek, ústup a kolemjdoucí.
Poznali jste, jaké bylo kódové slovo?
Spoiler: show
Hra obsahuje vice jak stovku kartiček, ty mají dvě slova na jedné straně a jsou i oboustranné, takže slov je dost a tím je dobrá i znovuhratelnost. Akorát si najdětě vlastní tužku nebo propisku a můžete hrát s kýmkoliv a v podstatě kdekoliv, neboť to ani nezabírá moc místa.
+ slovní hra s překvapivě svěžím principem
+ hádání soupeřova kódu je krásně napínavé
+ slova na kartách nejdou přečíst bez použití červené fólie
+ cílem není po sté uhádnout slovo, ale odhadnout kombinaci, což kvituju
+ slov je dost a dost
+ protože jde pouze o slova, můžete hrát s kýmkoliv, i s nehráči
- záleží na lidech, ale hra se mlže slušně časově protáhnout
- "slabomyslní" vám můžou ukončit hru dost rychle, v tom případě je asi nejlepší radou tými vždy promíchat
Subjektivně 9/10
Hru jsem si koupil po shlédnutí videa o ní. V ten moment mi to přišlo jako dobrá hra, kterou snad nikoho neurazím. Překvapilo mě, že po osobním zahrání jsem hru měl ještě mnohokrát radši a v podstatě všichni ji mají v relativní oblibě. To napětí z vymýšlení vlastních nápověd a i přemýšlení nad nápovědami druhých je krásné pocitově. A hlavně je velká satisfakce uhodnout, jak ten a ten přemýšlel a ještě víc, jak slova soupeřů dostávají nové rozměry.
Takový bonus, pokud by se někdy stalo, že hra dospěje do remízi, tzn. že oba tými mají stejné skóre, kdy bílý zeton je za mínus bod a černý je za plus bod, tak přichází poslední možnost ji utnout - rozstřel. V rozstřelu se naposledy v týmu zamyslíte a zkusíte určit přesně ta slova, která má soupeřící tým na těch kterých pozicích. Hrál jsme to s různými lidmi asi desetkrát. Z těchto her jsem zatím jediný člověk, který správně vydedukoval dvě přesná slova soupeře. A to byl výborný pocit.
