Na Steamu je to každopádně pohodlnější. No a když už jsem byl v tu dobu i doma kvůli nemoci, tak jsem se rozhodl sérii rychle projet - jednak k osvěžení vzpomínek a tak a jednak k tomu, že jsem některé části nikdy nehrál.
No a dnes (tedy teď) začínáme u úplného prvopočátku = Half-Life. Nebudu lhát, věděl jsem do čeho jdu, takže jsem hru hrál v originální verzi a na nejlehčí obtížnost. Fakt se mě nechtělo hrát určité sekce desetkrát kvůli velmi obtížným nepřátelům. I tak jsem si hru užil a díky své pamětí dokonce i zdárně dokončil za tři dny. Neskutečné.
Pojďme k tomu si hru rozebrat. Pro úplné neznalce, Half-Life je střílečka z pohledu první osoby, kombinující menší logické hádanky a obsahující strhující příběh. Historicky je to jedna z nejvlivnějších her v herním průmyslu a to jak na další hry tak na celý byznys jako takový. Doteď se jí říká "nejlepší hra v historii". To sebou nese teda slušnou váhu, když do toho jdete. Jenže... ano, já si ji pamatuju na počátku vydání, kdy ukázala něco co ještě nikdo předtím - hlavně vynikající příběh ve střílečce a animace.. "věcí". Když se od této nostalgie pokusím odprostit... tak musím uznat, že už uteklo spoustu času a Half-Life 1 je již zastaralý. Tak bacha, furt je to dobrá hra, jen je to už těžší hrát, když víte, co se hraje v dnešní době. Ať už mluvíme o grafické stránce, na které je zub času samozřejmě vidět nejvíce, tak i některé systémy hry (a principy) jsem už za těch dvacet let viděl udělané lépe. Naposledy ale zmiňuji, že pokud tady budu něco kritizovat, že dnes to funguje lépe, berte ohled na to, že bez Half-Life by to dost pravděpodobně ani nikdy nebylo.
Nerad bych to dělal zbytečně dlouhé a pokusím se udělat většinu spoiler free (i když come on, 20 let už je na spoilery moc). Začnu od těch nejkratších věcí, které mi půjdou pěkně od ruky. Right, grafika. Je to už sakra dlouho, takže nečekejte nic extra pěkného. Tak nějak celkově hranaté, hlavně postavy, avšak s ucházející paletou barev použitou na texturách na správných místech. Pokud jste třeba hráli ve velkém Counter-Strike, tak budete hned doma, protože ten vyšel z Half-Life samozřejmě. Na dnešní hry je tu až moc lezení skrz ventilace a šachty kanálů, což zde spojovalo postup hrou hráče k sobě, kde není zrovna co moc vidět. Vědecký komplex ze hry cítit je, památné červené skály jsou pořád dobrá textura a třeba takový tank vypadá jako tank vcelku dobře. Snad největší péči dostali graficky zbraně, které držíte, což dává rozum, protože na ně se budete dívat pořád.
Po zvukové stránce je to tak nějak ok. Spousta výbuchů (které mě nejvíce evokují opět Counter-Strike), různé lasery a kulomety. Ne zrovna super kvalita, ale ujde to. Jen jeden zvuk laseru mi trhal uši. Hudba je dobrá, avšak velmi potichu a navíc se střídá z tichem samotným a pouští se po dosažení určitých věcí. I tak doporučuji si zvednout její hlasitost ve hře. Dabing postav je docela dobrý, na tu dobu až velmi dobrý. Akorát si opět zvyšte jejich hlasitost - když už jsem opět u toho - nechápu, proč je základní nastavení všech tří součástí (rozumějte posuvníky hlasitosti) na stejné úrovni, ale herně slyšíte hudbu tak jakoby na 20%, dabing a mluvení postav tak na 40% a exploze a střely na 100%. Hlavně v datadiscích je to hodně znát, kdy hra začne výbuchem a vy neslyšíte ani ťuk z toho, co vám vykládají za příběh.
Příběh je to oč tu běží. Jako vědec jste vrženi do velmi špatného dne vaší firmy (dokonce přímo likvidačního dne) a i když byste to jako postava nikdy nečekali, tak vás všichni pomalu burcují k tomu, ať to za ně vyřešíte. Ono totiž místní ochranka je tu spíše jen na stojáka a vědci jsou kromě teoretické fyziky také úplně k ničemu. Sem tam sice musíte eskortovat člověka k určitým dveřím, aby vás pustil dál, ale jinak jsou tu všichni spíše žívé terče. Jako jediný, kdo umí dobře myslet a i střílet zároveň, tak máte nejlepší předpoklady tento průser spravit. To že neřeknete po celou hru ani slovo je trochu divné v příběhové hře, ale zase to dělá postavu Gordona Freemana takovou mystickou. Všichni vědci i sekuriťáci vás přímo znají, což je zajímavé. A jak postupujete dále, tak se informace o vašem pokroku a úspěších předávají dále. Normálně byste stříleli pouze... ehm... tvory z dimenze Xen, ale po průseru, co tu nastal, se dovnitř snaží dostat i armáda, která tak nějak radši střílí po všech, i po vědcích a ochrance, protože jasně, potýkáte se tu s určitou "zombifikací" a než riskovat únik ven do celého světa, tak to tu radši chce vyčistit celé. I oni slyší o vašem pokroku a ironicky mají za úkol vás odstranit, než aby vám pomohly. Jenže armáda ořiletěla naslepo, resp. nikdo jim neřekl, že během pár hodin se to změní z biologického poplachu ke skoro začátkům invaze. A tak během hry začnou obracet, tedy spíše křičet všude možně přes rádia a podobně, že na to prdí a ať se všichni okamžitě evakuují. A co možnost jejich infikování... no nic. Armáda každopádně začne prohrávat a je tedy opět na vás to vyřešit. Kromě střílení jsou tu i ty zmíněné logické hádanky, které musíte absolvovat. Nneí to nic těžkého, tu a tam to po vás chce akorát zapnout chvíli mozek na jiné závity než při střílení. Různá směrování laserů, bombardování, posunování beden na správná místa a tak. Následně budete vystaveni i notné dávce platformování = skákej skákej Gordone. Prostředí je však nevšední a tak se to většinou snáší docela dobře.
No a zakončil bych to povídáním o zbraních, které opět naučili spoustu jiných her pár věcí. Half-Life a Counter Strike mají složkové menu v horní části obrazovky, kde se zbraně (a vybavení) dělí do určitých slotů, podle toho na co jsou. Například v prvním slotu je zbraň na blízko. Gordonovo ikonické páčidlo. S ním můžete kromě mlácení nepřátel i ničit krabice nebo dřevěné zátarasy. Jasně, jdou i rozstřílet, ale nebudeme plítvat municí. Základní pistol je relativně nepřesná a ne moc efektivní zbraň. Tím, že sdílí munici se samopalem ji navíc automaticky eliminuje z jejího používání, pokud vám tedy hra nesebere zbraně. To revolver, to je jiná. Vynikající efektivnost za cenu pomalého přebíjení. Určité věci pokládá na jednu ránu a tak není divu, že munice budete nacházet spíše méně. Se samopalem je to těžké. On je docela nepřesný, a není ani zrovna super účinný. Jenže munice je všude, hlavně padá z vojáků armády a samopal umí zároveň i vystřelit menší granát, který je zase naopak úplně boží a nejednou vám umí zachránit krk. Brokovnice je stylu opakovací, ale můžete si vybrat, jestli vystřelit jeden náboj, nebo dva naráz - až do maxima 8 nábojů v zásobníku. Dvojrána bývá nablízko velmi účinná a nábojů bývá dost. Problémem ale většinou je, že moc nechcete, aby se k vám někdo dostal. Kuše je takový větší revolver s hledím. V podstatě supluje sniperku a velmi pomalu se přebíjí, takže je na to potřeba dávat bacha. Navíc je to jediná střelná zbraň, která funguje pod vodou (což je trochu humorné) proti zmutovaným žralokům nebo co to tam plave. Soupisku "normálních" zbraní zakončuje raketomet, u kterého není co dodat. Jako zvláštnosti vám hra nabídne internetově nejoblíbenější tau kanón, v podstatě laser, kterým můžete střílet rapidně nebo si nabít silnější ránu, která je velmi efektivní proti všemu. Navíc se s tímto nabitím dá i skákat (viděli byste v multiplayeru, kde se snad nehrálo nic jiného). Gluonový kanón, neboli jak jsme mu česky říkali "vysavač", je zase super laser s extrémní účiností, ale rychlým spotřebováváním munice. Zato ten jeho zvuk je dnes již legendární. Od nepřátel dostanete také jakýsi odpalovač mušek, či broučků, který postupně zraňuje cíl. Broučky jako takové dostanete i jako takovou chodící minu. V podstatě je hodíte do prostoru a oni si postupně skáčou k nejbližšímu cíli, který začnou okusovat. Ze zbytku jsou tu ještě granáty, laserová přisávací mina (na horizontální i vertikální podložku) a výbušný balíček na dálkové ovládání.
Plusy: stále vynikající příběh; ikonické zvuky, textury a prostě obecně nostalgická nota; takový elaborát jak udělat střílečku nerepetitivní; velký výběr zbraní; zasazení do vědeckého komplexu; dobré nápady s interakcí ve světě
Mínusy: pro některé to může být obtížnost hry; může se stát, že se na chvílí zaseknete, protože nevidíte co zmáčknout nebo kudy jít - hra vás skoro vůbec netáhne za ručičku; eskort NPC postav není úplně bezchybný
Meh: To, že hlavní postava nemluví je dnes již ikonické pro tuto sérii, ale tenkrát to rozhodně bylo žhavé téma k diskuzi. Dimenze Xen mi přijde spíše hnusná než pěkná, ale kvůli inovacím to nechám být. Jezdění po elektrické dráze je zajimávé odbočení od normality, ale zase tam na vás čeká nejvíce restartů, kdy někam vjedete a ona je tam za rohem na vás nachystaná past.
Hej, ty seš tady ochranka, tak s tím něco dělej
S armádou přichází hitscanery. Aneb něco mě trefuje ale nevím odkud.
Člověk by řekl, že teleportující se... mimozemšťani budou to nejtěžší, co potká.... a ono to jde i hůř .
Hodnocení hráče teď: 84/100
Hodnocení hráče tehdy: 95/100
Pokud vás někdy něco bavilo na hrách, tak bych vám doporučoval se aspoň podívat na průchod hrou na youtube, nebo shlédnul tuny videí o tom, jak half-life ovlivnil herní byznys. Nebo - pokud máte čas o vánocích, tak to třeba zkuste sami. Cenovka je triviální a ten set všeho se vším, který jsem koupil já, stál tuším kolem 3-4 euro? Což je za několik her (a historii herního byznysu) dobrá cena.
