Á, další z mých velkých srdcovek. Název Trackmania již čítá mnoho dílů, avšak i když jsem hrál všechny co následovaly, vždycky každý srovnávám s jedničkou a přijde mi, že tomu něco chybí. Ale začneme od začátku. Trackmania je arkádová závodní hra, lehce říznutá puzzle tématikou. Obsahuje tři různá prostředí (2 s původní Original verzí, ale ta už se nevyplatí stahovat - Windows začal blokovat systém, kterým hra zjišťovala přítomnost CD-disku), tři různá auta - na každé prostředí jedno, stovky tratí rozdělené na dva druhy - časové a puzzle, super editor map a samozřejmě Hot Seat. Prostředí jsou každá jiná, s novými dílky tratě a určitými specialitkami. V zasněžených horách se kromě dřevěné dráhy můžete setkat s dráhou nakloněnou o 45 stupňů nebo s drátěnými "rourami", kterými jde při dostatečné rychlosti projíždět i po stropě. Vrcholem byla jízda po ledě, na kterém se špatně ovládá směr jízdy. Ve vyschlé poušti se potkáte se silnicemi, které mohou mít díry (jako pasti), nebo různé jiné nerovnosti. Bývalo zvykem narazit i na dlouhé zatáčky pro nabrání rychlosti a kaktusy po cestách. Třetím, později přidaným prostředím, byl anglický venkov. Krásně zelená tráva s "hrady" (resp. silnicemi na ochozech, které vlastně tvořili hrad, když se člověk díval z dálky). K tomu se připojili i úzké prašné cestičky a močály. Jak bylo řečeno, každé prostředí mělo jeden druh auta. Hráči si mohli svá auta lehce vizuálně upravovat (přednastavené skiny), ale jinak měli vždycky všichni stejně silná auta. V horách se jezdilo s Jeepem, který má sice pomalejší rozjezd, ale zato excelentní možnosti zatáčení. V poušti se jezdilo s Dodgem, rychlým autem, avšak náchylným k převrácení při větším zatáčení. Na anglickém venkově se jezdilo s křížencem mezi Mini Cooperem a Volkswagenovským "Broučkem". Jízdními vlastnostmi to byla tak napůl cesta mezi Jeepem a Dodgem. Za následek to mělo slušnou rychlost, avšak s častým "smykováním" (nebo jak říkal spolužák "hodinářstvím"). Cílem je vždy dojet do cíle. Ten většinou nemůžete minout. Počkat, blbě řečeno. Pokud došlo na skokánky do dálky po zatáčce, bylo velmi těžké se vůbec trefit silnice. Na některých tratích také může silnice úplně chybět, ale vyloženě těžké hledání další silnice se tu nekoná. Pokud jste dojeli, tak vám hra podle porovnání vašeho času s časem vývojáře přidělila medaili. Nebo taky žádnou. Každopádně, za každou medaili vám přibyly herní peníze, které jste v editoru map konvertovaly na stavební dílky pro vaše vlastní hrátky. Jiný účel peníze neměly. Pokud se jednalo o puzzle tratě, tak jste před jízdou dostali za úkol, dle svého uvážení, co nejvhodněji dokončit určenými dílky napůl rozdělanou trať a následně dokázat, že jste udělali dobře - projet ji na čas proti času vývojářů. Úplně stejně se časy znova porovnaly a byly přiděleny medaile a peníze. Pokud byla trať vaše vlastní, museli jste ji v editoru map "validovat" - to znamená, dokázat, že jde zajet. Čas, kterým jste ji zajeli se nastavil jako autorský a od něj se sami dopočítaly příslušné medaile. No a nakonec se dostáváme k Hot Seatu, kolotoči zábavy. Na jedné trati mohlo bojovat o nejlepší čas až 8 hráčů. Trackmania na to vymyslela svůj super speciální systém "shadows". Fungovalo to tak, že první hráč projel trať. Druhý hráč již při své jízdě viděl "stín" prvního hráče (jak tratí jel on) a každý další hráč viděl ty předchozí. Poté, co všichni projeli jednou cílem, začínal jízdu vždy ten nejpomalejší a musel být v následující jízdě minimálně lepší než druhý nejpomalejší. Pomalé časy nebo restarty (protože jste spadli do díry, vyletěli ze silnice nebo se jen moc zdrželi) vás stály jeden pokus. Každý hráč měl tři pokusy a takhle se jezdilo, dokud nezůstal jen ten nejlepší hráč, s nejlepším časem.
Naprostá legenda arkádových závodů a památných utkáních s přáteli na jednom počítači (notebooku) se prostě nezapomíná a proto navždy zůstane na mém pomyslném pódiu nejlepších her všech dob. Strašně lituji, že modernější inkarnace Trackmanie mají moc "spodní" pohled na auto a nečitelné zrychlení a rychlost na trati. No co už, stará Trackmanie pořád fakčí a s asi 200 MB (myslím) se vleze skoro všude.
Když si chtěl člověk po ránu zanadávat, tak hned před start umístil zrychlovací šipky následované rychlou zatáčkou. Brzdit, brzdit, jinak letíte do alelůja.
Hodnocení:
+ editor map; hot seat; různorodost prostředí a s tím spojená různorodost tratí; shadows systém; systém medailí
- nejtěžší tratě puzzle vložky byly slušné nerváky; některé mapy jiných lidí na internetu (kolikrát naprostá změť šíleností, nedodržující nepsaná pravidla)
Mimochodem, mezi nepsaná pravidla patřilo např.
- dojedeš-li na T křižovatku a není jasné kterou stranou jet, cestou vlevo se musíš být schopen dostat do cíle (vyjímkou jsou tratě typu bludiště, viz. třetí pravidlo)
- končí-li silnice skokem do oblasti bez silnice, musí být hráč naveden na další část silnice určitými bariérami nebo nějakými značkami
- pokud dorazíte k mnohačetné křižovatce a všechny její cesty vedou do říma (cíle), nesmí se žádná z těchto cest nadále křížit s jinou a zároveň hned od křižovatky ztratit za neprůhlednou stěnou (např. horou)
(pravidel bylo o trochu více a pokud někdo vytvořil trať a nedodržoval při stavbě jednoduchá pravidla, neměli o něm lidé moc dobré mínění - a jeho mapy nebyly populární; btw, třikrát jsem byl se svojí mapou nejpopulárnější v měsíci, takže jsem byl se sebou dost spokojen
)
Některé byly víc na nasrání než na odreagování. 
