V této recenzi se podíváme na začátky strategického nebe. Nejblaženější a nejzaslouženější pocity ze strategické hry máte, když po úmorném boji, který se stále přeléval ze strany na stranu, konečně dostanete soupeře do úzkých a už jen plánujete zasadit mu poslední ránu. Tahle hra je však silně o tom neustálém přelévání sil. Hra ještě na MS-DOS, se stala kultovní pro svoji strategickou hloubku a komicky vypadající roboty. Každá mapa se skládá z určitého počtu zón, s vlaječkou uprostřed. Dostaňte se s jednotkou k vlaječce a zóna je vaše. Kromě pevnosti (vaší základny) tady budovy nestavíte, oni už stojí v některých zónách, které musíte právě obsadit, aby jste mohli budovat armádu. Jakmile si vlaječky nehlídáte, soupeř vám je může velmi lehce zabrat a ten tank, co byl 5 vteřin před dokončením, je nyní soupeřův. Tato určitá časová tíseň vás hnala k většímu odhodlání. Zajímavou novinkou (tenkrát) bylo zavedení aktivního prostředí. Ve finále to znamená, že tank a raketometčíci si mohli prostřílet cestu skrz horu. Nebo že zničený tank může po výbuchu zranit i vaše okolní jednotky. Jak je hra stará, tak jsou velké port boxy, neboli jednotky stojí/chodí po rastru z velkých čtverců, což někdy může hrát roli. Vaše jednotky střílí hned, jakmile nepřítele spatří - a to i za chúze/jízdy. To zní fantasticky až do té chvíle, kdy se vám nějaká jednotka dostane blízko k tankům a vaše vlastní palba vám zničí vaši armádu. Je tedy potřeba přemýšlet komplexněji, než je člověk u her zvyklý. Tenkrát se prostě nebrali servítky. Navíc, když k tomu připočtu i fakt, že hra je docela dlouhá (kvůli dlouhotrvajícím bitvám), ale není tu možnost uložení, tak poslední misi vyděla jen hrstka vyvolených (a nyní i těch, kteří si to našli na youtube). Na těch červených robotech však něco bylo, co nás všechny, i v rodině, táhlo pořád zpátky k prvním misím. V dnešní době se to dá sehnat i na Steamu, což je však bohužel jediná kompletně funkční verze (gog verzi jsem zkoušel, ale není optimalizovaná). Je čas vyrazit do boje za ameriku! Která už neexistuje, vlastně lidé už neexistují, jenže tohle bylo naše poslední naprogramování. Seržant Plecháč se hlásí do služby pane.
To je jedno, kdo způsobil tu explozi, každý, kdo se u ní nachází, byl rozmetán na kousky nebo vystřelen do stratosféry (humorně jakoby se snažil vyletět z obrazovky).
- z3.jpg (13.6 KiB) Zobrazeno 195 krát
Retro hodnocení:
+ strategické žně; sympatičtí roboti a jejich namluvení; systém zón bez budování; výroba se nezastavuje ani při přebrání kontroly; aktivní prostředí; to co jsem dlouho poté nikde jinde neviděl - střílení za pochodu;
- někdy neposlouchající jednotky nebo stupidní pathfinding; rastr je moc malý; jednotkově jste v podstatě omezeni na vaši pevnost a budovy, co se již nachází na mapě; "střílení do vlastních" tu není nikomu cizí
-
