Jak už se naznačilo u recenze ohledně Dyna Blasteru, pro mě a další lidi byl nejlepší díl celé série právě Atomic Bomberman. Sice vzal Dyně příběh, ale za to hru napěchoval obsahem pro multiplayer, boty pro sólo hru a spoustou všelijakých novinek. Již při startu si bylo možné vybrat speciální mapu, turnaj z více map stejného prostředí, či turnaj přes speciální mapy. Vše až pro 8 hráčů, kdy si v mládí ještě pamatuji, jak jsme se čtyři zároveň tlačili na jedné klávesnici. Mezi novinky, které byly významné pro hratelnost, patří ony speciální mapy a bonusy. V této hře bylo možné, po sebrání příslušného bonusu (nebo když jste si to nastavili v menu již od začátku) "kopat" do bomb, které se tak přesunovali po mapě (asi nejlepší zážitky), "odboxovat" je (přehodit přes jednu překážku), položit bomby v řadě před sebe a mezi nejznámější bonusy patřili smrtky. Teda ono už to vlastně nebyly bonusy, neboť smrtka sice mohla ve správných rukou být devastující pro ostatní, ale často byla spíše devastující pro jejího nositele. Nejznámější smrtkou byl "průjem". Po klasickém zvuku prdnutí, začal bomberman po určitou dobu za sebou nekontrolovatelně zanechávat bomby, takže jste museli pořád utíkat a ostatní vlastně také. Mezi další smrtky například patřilo omezení počtu bomb, nekonečně velký plamen bomby, obrácené ovládání postavy (asi největší sviňárna, která vás překvapí), anebo prohození pozic bombermanů dvou hráčů. Ke klasickým místnostem bludišťového typu, se přidali například takové, které těžili z nových bonusů, např. Tenis (boxování bomb přes síťku), Fotbal (kopání bomb otevřeným prostorem) a Hokej (po pohybu nemožnost se zastavit, dokud jste nenarazili do překážky). Mezi další oblíbené pak patřili Smrťohlav (v každé zničitelné překážce byla nějaká smrtka) a místnost, kdy se postupně uzavírali okraje, takže bylo stále méně a méně prostoru nepřátele porazit. Hra sama o sobě měla skvělou vizuální i zvukovou stránku, kdy občasně padali různé hlášky a animace smrtí měli asi 20 variant (celkem vtipných). Plusem byla také na tu dobu skvělá muzika podkreslující souboje. Hra vyšla v roce 1997 a už bylo vidět, že budoucnost her nejspíš bude v multiplayeru.
Chaos byl jedním z poznávacích znaků Atomica. Hrozně se mi líbí, že každý hráč má také svůj stejně barevný plamen.
+ nestárnoucí zábava; grafické a vizuální zpracování; chaotické a frenetické akce s přáteli nebo boty; tuna map na vyzkoušení; až na vyjímky celkem obstojná inteligence botů; jednoznačně smrtky, "kopání" a "boxování"; speciality na některých mapách
- občas velmi rychle dohrané; lagy boleli více než kdy předtím; v tehdejší době nutnost CD; prvotní verze měli problémy s kompatibilitou; mapy se speciálními pravidly byly nehratelné s boty