Recenze: Vláček (1993)
Napsal: pon 03. čer 2019 12:27:41
Bože, on se snad zbláznil. Takovou blbost. Ale kdeže. Tady jde o to, hrát na nostalgickou notu. A že slovo hrát je nejvýstižnější.
DanDan mi promine, že neznám přesně jeho typ, však pochybuji, že jde z jakéhokoliv obrázku vůbec poznat. Co o něm víme je, že se pomalu rozjíždí, pohyb se seká, ale nakonec utáhne sortiment všech velkoobchodů v ČR. A to je kvalita, která se počítá. Tedy v této hře. Jak mnozí vědí, cílem je posbírat všechny suroviny, předměty, prostě vše a dojet zdárně do cíle, bez nabourání do všudypřítomných zdí. Zdí, které navrhoval nějaký buřtosup. Takové labyrinty, jak v pozdějších úrovních nenajdete nikde jinde, a nutno říct, že z dobrého důvodu. Nutnost objíždět stejnou trať třeba i 4x během objížďky je prostě neefektivní. Na druhou stranu, pokud je to jediná cesta k cíli.... Ona ale není. Teda ne konvenčně. Určitým tajným "heslem" je možné se dostat dále. Dál, než jste kdy byli. Tedy dnes se světem internetu, je zcela běžné prozkoumat vše za chvíli. Tenkrát jste byli rádi, za kamaráda s heslem pro další úroveň k té vaší nekonečně hrané. Nebo pomoc od rodičů. Kdysi pojmenována "nejdůležitější program v MS-DOS" nebo "zlato na disketě", dnes se hra vláček již ztrácí z pamětí novodobých hráčů. Přitom za nás to byla značka veterána. Kdo hrál, začínal v začátcích hraní na PC u nás. A kdo nehrál.... ten si hrál venku. Nebo ho přejel vlak. Ten opravdový.
Bože, on se snad zbláznil. Takovou blbost. Ale kdeže. Tady jde o to, hrát na nostalgickou notu. A že slovo hrát je TO nejvýstižnější...
Áááh poslední úroveň. Úroveň, na kterou mám nejméně vzpomínek. Hmm ale proč?
A stále nostalgicky:
+ grafika, ovládání, příběh (napřed vezmu jablko a pak kozu - ještě by chcípla, než bych stihl dojet k jablku)
- velikost programu, nutnost disketové mechaniky, zítra to zapnu znovu a už tu 48 úroveň dám napo..... aha, tak zase od začátku
DanDan mi promine, že neznám přesně jeho typ, však pochybuji, že jde z jakéhokoliv obrázku vůbec poznat. Co o něm víme je, že se pomalu rozjíždí, pohyb se seká, ale nakonec utáhne sortiment všech velkoobchodů v ČR. A to je kvalita, která se počítá. Tedy v této hře. Jak mnozí vědí, cílem je posbírat všechny suroviny, předměty, prostě vše a dojet zdárně do cíle, bez nabourání do všudypřítomných zdí. Zdí, které navrhoval nějaký buřtosup. Takové labyrinty, jak v pozdějších úrovních nenajdete nikde jinde, a nutno říct, že z dobrého důvodu. Nutnost objíždět stejnou trať třeba i 4x během objížďky je prostě neefektivní. Na druhou stranu, pokud je to jediná cesta k cíli.... Ona ale není. Teda ne konvenčně. Určitým tajným "heslem" je možné se dostat dále. Dál, než jste kdy byli. Tedy dnes se světem internetu, je zcela běžné prozkoumat vše za chvíli. Tenkrát jste byli rádi, za kamaráda s heslem pro další úroveň k té vaší nekonečně hrané. Nebo pomoc od rodičů. Kdysi pojmenována "nejdůležitější program v MS-DOS" nebo "zlato na disketě", dnes se hra vláček již ztrácí z pamětí novodobých hráčů. Přitom za nás to byla značka veterána. Kdo hrál, začínal v začátcích hraní na PC u nás. A kdo nehrál.... ten si hrál venku. Nebo ho přejel vlak. Ten opravdový.
Bože, on se snad zbláznil. Takovou blbost. Ale kdeže. Tady jde o to, hrát na nostalgickou notu. A že slovo hrát je TO nejvýstižnější...
Áááh poslední úroveň. Úroveň, na kterou mám nejméně vzpomínek. Hmm ale proč?
A stále nostalgicky:
+ grafika, ovládání, příběh (napřed vezmu jablko a pak kozu - ještě by chcípla, než bych stihl dojet k jablku)
- velikost programu, nutnost disketové mechaniky, zítra to zapnu znovu a už tu 48 úroveň dám napo..... aha, tak zase od začátku