Předmluva: aby sem nepsal jenom Stego, taky něco přihodím. Jelikož toho ale zrovna, mimo jiné vzhledem k operačnímu systému, moc po ruce nemám, zvolil jsem poměrně jednoduchou záležitost.
Antigravitaatori
Vydání: srpen 2006
Cena: zdarma
O co vlastně jde?
Žánr se určuje těžko, jedná se pravděpodobně o závodní simulátor ve formě plošinovky. Ve hře ovládáte vznášedlo, nebo lépe létající talíř s antigravitačními tryskami (odtud pravděpodobně název hry). Cíl je jednoduchý - dostat se zleva doprava dříve než soupeř.
Ovládání
Ve stručnosti: WASD, IJKL, šipky, 8456. Ano, hra umí pohostit 4 hráče, všechny na jedné obrazovce a klávesnici, o hře přes LAN tu ale řeč nebude. Šipkami do stran se určuje náklon talíře, tím tedy i směr odrážení od země, šipkou nahoru lze spustit něco jako turbo, tedy "přilít" více paliva do trysek, což ale, samozřejmě, nemusí být vždy k dobru.
Obtížnost ovládání se ze začátku určuje velmi těžko, ale po dvou až třech kolech je jasně snadná.
Obtížnost
Než si hráč na systém zvykne, bude ho to pravděpodobně stát pár nervů. Není totiž zrovna příjemné, když je soupeř pár centimetrů za zády a vaše vznášedlo se kvůli nerozvážnému plýtvání "turbem" nevyškrábe dostatečně vysoko, odrazí se od kopce, a než se podaří jej zase uklidnit, vrátí se zpátky o třetinu tratě. Na druhou stranu ale potěší, když se to samé podaří onomu soupeři na tom samém kopci.
Umělá inteligence
Žádná. Ne, že bych chtěl autory shazovat, nebo se vysmívat jejich algoritmům, ono je to myšleno doslova. Jediný soupeř, se kterým si zahrajete, je ten sedící vedle vás. Pokud žádný takový není, tak nezbývá nic jiného, než si poletovat jenom tak sám, čehož se dá využít a trénovat několikanásobná salta o kopce (což je ovšem záležitost pouze pro efekt, k vítězství v závodě nepomůže, spíše naopak).
Zpracování
Prostředí je plastické (i když o trase rozhoduje jen jedna linka), laděné do šedých odstínů, takže se v něm ostře barevná vznášedla neztrácí. Hudba chybí, ale náznak zvukových efektů by byl, například vítr, který se ozývá při rychlejším pohybu. Hráči hrají souběžně na split-screen, což je v tomhle případě multiplayeru pochopitelné a v podstatě nejlepší možnost.
Po spuštění hráče uvítá pouze obrazovka s popisem ovládání, na které se "turbem" aktivují vznášedla, hra se následně spustí enterem. Následuje odpočet a hráči vyráží do náhodně vygenerované trasy. Hra nabíhá okamžitě a bez reklam, vzhledem ke svým nárokům (odpovídajícím obsahu) nelze očekávat žádné loadingy, od kliknutí na ikonku po startovací odpočet tedy může uběhnout klidně pouhá sekunda (záleží na tom, jak dlouho se zdržíte při výběru vznášedla).
Shrnutí
Hraje-li člověk sám, hra jej přestane bavit asi tak za čtvrt hodiny, ale tento čas rychle roste s přibývajícím počtem hráčů. Ve čtyřech je to opravdu super sekanice (myslím na klávesnici při "neúmyslném" sabotování protihráčů, vznášedla do sebe nevráží), která může vydržet i několik hodin. Kromě pořadí v cíli se hráči mohou hecovat i v čase, za který trať prolétli, což vlastně funguje i při hře jednoho hráče.
Vzhledem k tomu, že průlet jednoho kola i při několika vracečkách a bitkách za klávesnicí bude trvat maximálně 5 minut (při rychlém průletu to není problém zvládnout do dvou), mohl by to být i elegantní systém řešení sporů více lidí, coby náhrada za "kámen, nůžky, papír".
+ jednoduchost, rychlost spouštění, ve více lidech zábavnost
- zvuk, absence virtuálních protivníků a nějakých zpestřovátek při trati (bonusy, překážky)