Lamí fórum

S tím nemám problém. Řekla bych, že v pohodě.

A od Davida trošku podrobněji


Omlouvam se za hodně písmenek, to je moc těžký, než aby to šlo jednoduše zodpovědět, jen by to vyvolalo více otázek. Araothovy otázky se mi líbí, páč podobně sem taky uvažoval. Podle mě by člověk jako ty klidně moh jakože "projít". Řek bych, že proti tobě Bůh nic nemá, pokud se záměrně nechováš jak ocas a v rámci svejch možností a příležitostí pomáháš, kde se dá. Ne, že bys musel trávit veškerej volnej čas vyhledáváním případů, kde bys moh bejt užitečnej, k tomu ani člověk neni stvořenej (většina to tak prostě nemá), taky se potřebuješ bavit a když to neni nic bezduchýho, je to v pohodě. Bezduchá zábava podle mě je neužitečná, páč pak trávíš čas v podstatě jenom něčim, co ti ho urychlí, nic ti to nepřidá. Ale mě třeba nepříde složitý bavit se tak, aby v tom bylo něco víc. Taková dobrá knížka, film, hra s dobrym příběhem, sport, muzika, vejlety, pokec s kámošema, všechno v pohodě, každýmu sedne něco. Horší mi příde třeba koukání do zdi (ano, znam takový), a nebo třeba vožírání se a tak.
Takže hlavní je, aby se člověk snažil bejt hodnej. Jenže pak přídou případy, kdy nevíš, jak se rozhodnout, abys nebyl ten zlej a k tomu právě slouží desatero a jeho vysvětlení v Bibli (je tam toho víc a některý věci taky nechápu, ale věci pro můj život tam sou). Takový ty obřady a tak, to je jenom pomůcka pro člověka. Já takový věci skoro vůbec neuznávam, moje víra na tom nestojí. Třeba svatbu chci mít hlavně z důvodu, abych si tam zahrál a pozval kámoše na pěknou hostinu, nepotřebuju svůj vztah k ženě stvrzovat obřadem. Jenže znam třeba člověka, kterej mi řek, že kdyby tu svatbu neměl, určitě už by svýho partnera podváděl, prej ho ta svatba drží. Nechápu, ale některý to tak maj, Hlavně to tak asi mívali v těch dobách, o kterejch se píše v Bibli. Takový nesmysly (pro mě) přetrvávaj dodnes i mimo náboženství. Vem si jak většina lidí chodí do divadla v obleku. Proč? Deš se koukat na představení za svoje peníze. Hotovo. Ne, prostě většina lidí má zafixovaný pravidlo, že tam musíš jít oblečenej nějakym určitym způsobem. Význam je nulovej, neslouží to žádnýmu praktickýmu účelu (narozdíl od pravidla, že máš chodit čistej, ale to by bylo nejlepší všude, kde to de), ledaže by tam někdo šel okukovat diváky, ne herce. Stejně tak někdo trvá pravidelný večerní básničce, jakože modlitba a někdo, třeba já, má Boha jako neviditelnýho kámoše všude sebou a všechno s nim "probíram". Odesílam myšlenky někam a snažim se vymyslet, co je správně. Jenže to je tim, že skoro každou vteřinu řešim něco, kde je potřeba dobrat se správnýho závěru. Někdo to tak nemá, takže se večer s Bohem prostě jen tak obřadně pozdraví. Já a Staga (a pár dalších) si myslíme, že obojí se správně, ale neručíme za to, co říkaj různý církve a nelíbí se nám, když někdo prosazuje násilím pravidlo, který neovlivňuje dobro nebo zlo na zemi (viz celibát).
Takže to, že jestli je člověk mravní, hraje hlavní roli. Musí ale zatraceně moudrej, aby dycky poznal, co je v danou chvíli správně. A nejsem si právě jistej, jestli pak Bůh agnostika přijme, když ho ten agnostik vůbec nehledá. On ocení, že je hodnej a udělal spoustu dobra a snad ho i vezme, ale hodilo by se, aby se za něj aspoň někdo u Boha přimluvil. Jako to je paráda, že chceš bejt hodnej, ale pokud chceš po smrti ještě něco zažít (opět musíš zřejmě mít nějakou touhu, kterou zde lze těžko naplnit), asi by bylo vhodný Boha oslovit. Jako je ti k ničemu, že seš třeba parádní programátor, když neoslovíš náčelníka společnosti, u který chceš pracovat, i když tě ten člověk třeba zná jako vlastního syna, ale copa von ví, že k němu chceš? Chce to slyšet z tvejch úst (obrazně řečeno, prostě je potřeba, aby to tvoje vlastní vůle chtěla u něj pracovat, ne že tě nějak překecá nebo nějakym "zázrakem" zláká.)
Na prostřední odstavec bych rád odpověděl odkazem na muzikál od tvůrců South Parku - The Book Of Mormon. Tam je vysvětlenej náš postoj k věci. Ale opět neručim za jiný nábožtíky, církev beru jako sdružení kámošů, který myslí podobně jako já ve věcech pravdy a lži, nehledim na názory, ale trvam na prosazování pravdy a tolerování názorů, ne obráceně (viz předchozí příspěvek). Rozhodně nesouhlasim s násilnym šířením Křesťanství. Co je černochům do toho, co se stalo někde daleko kdysi dávno? Chtělo by to mluvit k nim jejich jazykem, převést Novej Zákon (ten mam nejradši, páč je tam nejvíc jasnejch zásad a nejmíň omáčky) do jejich zvyků, aby se naučili žít skutečně tak, aby byli hodný a měli se dobře. Ale měli by ode mě znát princip Ježíšovo vykoupení našich hříchů (kterej mi příde dost složitej teda), ale tim by se nemělo začínat, hlavní je ta mravnost. Však pokud se už mravně chovají bez našeho zásahu, asi bych je tak nechal. Fakt bych nevěděl, šel bych pryč a řek Bohovi, že se mi zamlouvá jejich způsob života a nechci jim v tom dělat guláš, tak jestli chce, ať mi to pomůže vyřešit, nebo se rozhodnu podle sebe a radši je necham bejt. To je totiž taky v Bibli, že některý lidi sou v pohodě, i když nepoznali Ježíše, že to je dobrý a pokud neni jasnej způsob jak jim Ježíše vysvětlit, nehoří. Nemyslim si ale například, že by to byl tvůj případ, páč žiješ v cilivilízovaný zemi, kde je leccos špatně, ale Ježíš se pochopit dá.
S tou nesmrtelností je to složitější. Nesrtelnost je určitá podoba moci a s velkou mocí přichází velká odpovědnost (to mam ze Spidermana, líbilo se mi to a pak sem zjistil, že to tak má i Bůh, proč ho nevyhledat, třeba by mi pomoh?). Já bych bejt nesmrtelnej nechtěl, ale kdyby se našel dobrej důvod abych byl, šel bych do toho. Člověk tim získá hromady času, který je ale potřeba využít zodpovědně, nepromarnit je, to je hřích. Vzhledem k tomu, že Bůh neni spoutanej časem, má tuhle otázku vyřešenou. Vycházím-li ze své zásady číslo 1. (tj. "Bůh neni žádnej blb".), měl bych radost z člověka, kterej tu zůstane dýl, aby byl někomu užitečnej. A jestli by nechtěl umřít a jít ke mně, jeho věc, ať se na tý zemi třeba užije xmrti, já ho nutit nebudu. Jinej (třeba já) na to nemá a umře normálně. V pořádku, snažil ses žít čestně a hledal si ve mně spojence nebo tak - vítej kámo. A podle mě by Bůh odpustil i sebevraždu, když člověk v 500ti pozná, že vlastně už nemá kam jít, jak žít a projeví lítost, že se do toho takhle navez a zabije se. Napadá mě, že kdyby takhle žil prodlouženě někdo, kdo by o Bohu (ne vlastní vinou) nic nevěděl a netušil, že se nemusí smrti bát a zároveň by ale byl fakt dobrej, třeba by si ho Bůh vzal k sobě přímo, ale tak je třeba dát bacha na to, co na to jeho kámoši, jestli by jim to třeba neublížilo, jakože asi jo. A k příspěvku o mravnosti. Máš to celkem dobře. Nic proti teploušům, pokud to maj vrozený a ne z rozmaru. Užívat si tak, abys neublížil - v pořádku. Předmanželskej sex, proč ne. Ale musí bejt ty dva fakt rozhodnutý, že spolu chtěj bejt a udělaj pro to co nejvíc, ne jako že to je jen tak na zkoušku, že se můžem kdykoliv rozejít. Kouření je ale na pytel. Nechme stranou zdravotní stránku věci, já ale nesouhlasim ani s tim, když to děláš tak, že neubližuješ ostatním. Sobě ubližuješ víc, než tušíš, protože nesloužíš ani svýmu ani cizímu dobru, ale sloužíš zbytečný závislosti. Jasně, proti vraždě je to maličkost, ale je škoda, když se někdo závislosti odevzdá, když ta závislost nic člověku nedává, jen tělu, ne duši (mysl a city a tak). Taky mam závislost a přiznávam, že se s ní blbě bojuje, ale aspoň teda bojuju, nemam jí rád, stydim se za ní. Věřim, že mi Otec odpustí, i když jí neporazim, pokud se upřímně snažim. Prostě nelze sloužit těmto dvěma pánům. Bůh nechce, abysme byli spoutaný něčim jinym než láskou, touhou po spravedlnosti a vůbec zdravejma věcma pro duši, páč nás má rád. A musim říct, že na sobě pozoruju, že čim víc se svý závislosti vzdaluju, tim sem šťastnější a všechno se mi dělá líp. Nechci bejt pyšnej, to je na pytel, ale mam ze sebe v tu chvíli radost a sem otevřejnější a všímavější k příležitostem ke konání dobra, který mi dělá lepší pocit, než moje závislost, a to včetně těla.

Araoth píše:

Jako už tu jednou padlo, když jsem agnostik a chovám se mravně a dobře a v Boha prostě nevěřím jsem podle něj dostatečně dobrý člověk abych byl oceněn v případném posmrtném životě? Nebo mu natolik záleží na tom, abychom hráli podle jeho přísných pravidel (půsty, modlitby, církevní obřady...), že to, že je člověk mravní na tom nehraje roli?

Je-li Bůh, tohle má taky v patrnosti a rozhodně má "radši" lidi, kteří v něj sice nevěří nebo ho neuctívají tak, jak "by se mělo" (protože jak řečeno - každá církev to dělá jinak a každá věří, že právě ona jediná to dělá správně) - posty, modlitby, obřady, pravidelné chození do kostela, než lidi, kteří tohle okázale dělají "aby všichni viděli", ale žijou stylem "tak jsem se vyzpovídal, oddrmolil modlitbičky, dostal rozhřešení a jsem čistej a můžu hřešit, pomlouvat, posmívat se nevěřícím a brát se za něco víc než oni a věřícím i nevěřícím po straně škodit, pokud se mi to hodí, zase dál". Toť můj názor.

Nic proti teploušům, pokud to maj vrozený a ne z rozmaru.
Jo, tak takhle to beru taky.
Kdo to má vrozený, ten za to nemůže. Ale setkal jsem se už s člověkem obhajujícím to třeba stylem "a co mají dělat vězni"... no co. To už pak je na každém. Já VÍM, že to mám nastavené jasně - radši třeba deset let samoobsluhu než do chlapa nebo dokonce chlap do mě, ani aktivně ani pasivně dobrovolně nikdy. Takže obhajobu "nejsem teplej, ale co jsem měl dělat, když ženská nebyla" neberu. Pokud to i v takové situaci udělal, musí v sobě mít k tomu nějaké sklony. Do mě by kdokoliv zasunul až poté, co by mě zmlátil do nepohybliva

Nechci rýpat, ale nemá David náhodou vlastní účet?

Ale snad asi i má, ale kdo má vzpomínat za á na jeho existenci a za bé na heslo ~
A moje lamky ~

Araoth píše:Mravně podle nějakých etických zákonů? Já to třeba beru tak, že si můžu užívat života jak chci, pokud tím nepostihnu nijak svoje okolí... Což znamená: Svatby homosexuálů? Nevidím, že by to nikoho nějak negativně ovlivnilo, tak proč ne... Kouřit? Oblaka dýmu, který ostatní musí dýchat kolem mě, tak to pro mě není ok, pokud to nedělám někde sám a stranou... Předmanželský sex? Pokud obě strany souhlasí, nikomu to neubližuje, tak klidně... Podvádět přítelkyni? Tak to je snad jasný, ublížím přítelkyni, tak to je špatný... A tak bych mohl pokračovat dál... Něco se určitě schoduje se zákonama a něco s desaterem ale něco zas určitě s vírou nebo zákonem úplně nesedí, ale myslím si, že se chovám správně...

Tak co si budeme říkat, ona ti to karma vrátí, minulost tě stihne, na každou svini se vaří voda - a já nevím, jak se tomu ještě jinak nadává (tím rozhondně nechci říct, že jsi svině - aby si to někdo nevyložil po svém). Můj názor je takovej, že by člověk měl jednat tak, aby se kdykoliv mohl otočit a podívat se za sebe, co po sobě zanechal, a cítit, že může být na sebe opravdu hrdý.

"Ateismus - názorový postoj založený na odmítnutí víry v Boha."
- Znamená to, že víra v Boha je něco standardního, s čím se tak nějak počítá, a až v určitém bodě někteří jedinci řeknou: "Odmítám věřit v Boha?" Jenom jsem si na tuhle definici vzpomněl, už nevím kde to bylo, ale nelíbí se mi tahle, podle mě zcela evidentní, záměna na časové ose; mnohem radši bych tam viděl slovo "nepřijetí", ale i to mi přijde krajně nepřesné, jako kdyby bylo tohle rozhodnutí jedním z jakýchsi povinných, oficiálních životních milníků. Ta definice mi nedává prostor pro odpověď: "Dejte mi pokoj, nevím, je mi to jedno."

Reakci nečekám, jenom mi to teď nějak zasvinilo hlavu, tak se toho zbavuju.

Pro takovou odpověď existují spešl slovíčka jako ignosticismus nebo apateismus.

To já vím, blbě jsem to napsal, ale ta základní myšlenka je ateismus jako z definice odmítnutí. Ta definice pocitově pracuje s tím, že je víra ten standardní stav a ateista je něco jako člen rebelské skvadry, automaticky nepřítel, ten, co "se nepodvolil". Přijde mi to těžce ofenzivní.

To mně přijde fakt blbě napsaný, pro mě je víra přijetí Boha a ateismus nepřijetí Boha. Pak jsou samozřejmě takový ty stavy mezi typu "je mi to jedno", "možná něco je" a podobně, to nevím, jak nazvat. Ale víra i ateismus jsou oboje věcí rozhodnutí.

Staga píše:Ale víra i ateismus jsou oboje věcí rozhodnutí.

Sorry, ale tohle je (jestli jsem to správně interpretoval) prostě nesmysl. Mám za to, že skoro nikdo se nerozhoduje dobrovolně, čemu chce věřit. Nedovedu si přestavit někoho, kdo si silou vůle vybere mezi vírou nebo nevírou. Já to vidím spíš jako "na základě argumentů které znám jsem bezděky (nedobrovolně) dospěl k nějakému závěru". Dovedu pochopit i "vnitřní pocit mi říká, že Bůh existuje", ale brát to jako volbu mi prostě přijde jako hrozná šílenost.

Tak mně to jako šílenost nepřijde, ale brát ti to nebudu. Ale rozhodně neberu nedobrovolně, maximálně nevědomky.

Víra a ateismus? To mi připomíná Yes, prime minister a debatu mezi Humphreym a Hackerem o pojmu "modernista"