*Ligerovi se zdá nějaký sen, ve kterém leží na něčem nepohodlném a začíná kolem sebe slyšet hlasy. V tom s ještě stále zavřenýma očima začíná pomalu přicházet k vědomí. No fuj, co to bylo za sen? Zdálo se mi, že jsme se přesunuli do minulosti, no to je teda pěkně absurdní, sice bych na cestování v čase rád věřil, ale zatím je to naprosto nereálné, přemýšlí. Pak procitá úplně a otvírá oči. Zjišťuje, že leží na slámě.*
Sakra, co to... Kde to jsme? Na slámu jsme si lehali v tom snu, ve skutečnosti jsme měli spát- Ne, to se mi ještě pořád zdá, že ano? Proč ležíme na slámě? Necestovali jsme doufám časem? *zasměje se. Když ale sleduje výrazy svých kolegů, pomalu mu začíná docházet, že to asi přece jen sen nebyl... Přeběhne mu mráz po zádech*
Takže to nebyl sen? Vlastně si na všechno vzpomínám až příliš dobře... *Najednou vystřelí ze slámy a vyběhne ven. Rozhlíží se po statku a přestává pochybovat.*
Panebože, my jsme vážně cestovali časem! Jak je to možné? Ten medailon! Kdo ho má? Chtěl jsem se na něj podívat.